11. 4. 2016 / Tomasz Oryński
Jeden čtenář se mě zeptal, proč už nepíšu o polské politice pro Britské listy.
Psal, že se toho přece děje v Polsku tolik a že informace z českých
médiích jsou chaotické. Faktem je, že jsem nepřestal o těchto událostech
psát pouze nejen pro Britské listy. Důvod je následující: nikdo
není schopen vyložit, co se to vlastně v Polsku děje. Události v Poslku
by posloužily lépe jako scénář pro novou epizodu Monty Python Létajícího
cirku než pro seriozní deník. Ale pojďme si tedy shrnout události
posledních týdnů.
1. Ke krizi ústavního soudu – všichni
respektovaní odborníci, od polských právnických asociací, přes
univerzity k nejvyššímu soudu, od evropských institucí k senátu USA
odsoudili snahy vládnoucí strany Právo a spravedlnost paralyzovat
ústavní soud. Strana se zasekla jako poškozená nahrávka na tom, že
neustále dokola opakuje: „To vše je vina Platformy“ (vládnoucí strana
před volbami) a cituje názory některých z jejich „expertů“, což jsou
povětšinou jejich vlastní politici nebo právníci, vydělávající na tom,
že reprezentují stranu. Celé mi to připomíná jeden starý žert o blonďaté
řidičce, která slyší z rádia v autě, že „nějaký idiot jede v protisměru
na dálnici“. Při snaze vyhnout se dalšími protijedoucímu autu nadává:
„Jeden idiot? Jsou jich stovky!“
2. K protestům proti současné
vládě: Komitet Obrony Demokracji pravidelně organizuje demonstrace v
městech po celém Polsku. Ačkoliv se zdá, že ztrácejí politický tah na
branku, částečně kvůli chybnému kroku, kdy nechali zkompromitované
politiky předchozí vlády připojit se k jejich protestu kráčet bok po
boku se stranou Nowoczesna, protesty jsou stále velmi silné a pravidelně
se jich účastní desítky tisíc lidí (nedávný protest ve Vratislavi).
Sociálně demokratická strana Razem pořádá vlastní protesty, a to velmi
chytrým způsobem: promítají verdikty ústavního soudu na vládní budovy.
3.
V jedné věci je strana Právo a spravedlnost velmi úspěšná: štve více a
více skupin Poláků. Snahou zpřísnit zákony týkající se potratů, už tak
nejpřísnější v Evropě, se jim podařilo vyvolat pouliční protesty
tisícovek žen. Šťourání se v zákonech o přerušení těhotenství je jedním z
mnoha symptomů o splácení dluhu, který strana má ke katolické církvi za
roky trvající podporu. Jiným příkladem je nový zákon o farmaření,
zakazující nefarmářům a velkým farmářským společnostem kupovat novou
půdu. Nehorázný způsob, jakým je zákon formulován, znemožňuje třeba
lidem z města koupit si malou farmu s malým pozemkem a usídlit se tam,
stejně jako znemožňuje dětem farmářů, kteří zvolili jinou životní dráhu,
dědit půdu po rodičích. Tedy pokud nejsou katoličtí kněží (katolická
církev je jedním z největších pozemkových vlastníků v Polsku), kteří
mají výjimku. Takže pokud je váš otec farmář a zůstane po něm půda,
nemůžete ji získat, dokonce ani tehdy, pokud opustíte to, co právě
děláte, a stanete se po vzoru otce farmářem či farmářkou. Půda vám bude
vládou vyvlastněna za cenu určenou lokálními úředníky z vládní agentury
pro zemědělskou půdu.
4. … co to podle Práva a spravedlnosti
znamená. Vládní strana nejprve zrušila služební zákon, jenž požadoval po
lidech ve veřejné správě určité dovednosti, kvalifikaci a odbornost,
což jí následně umožnilo provést čistky v každé jednotlivé instituci od
podporovatelů opozice. Nic nebylo ušetřeno, příklad stájí arabských
koní, jež ztratily reputaci doslova přes noc, je jen vrcholkem ledovce.
Veřejná služba byla v Polsku s velkým úsilím budována po 25 let a tato
snaha byla během okamžiku zničena. Místo toho vznikl útulný skleník pro
pěstování nepotismu a korupce.
5. Vedle čistek zajišťujících,
aby byl každý významný post, od farní rady až po ředitele největší
rafinérské polské společnosti Orlen, obsazen reprezentanty Práva a
spravedlnosti, je tu taky velká touha po pomstě. Přední státní
zástupci, kteří byli zapojeni do vyšetřování proti některým z členů
strany Právo a spravedlnost, byli přesunuti na regionální státní
zastupitelství řešit přestupky. Vojenští prokurátoři, kteří vyšetřovali
leteckou tragédii ve Smoleńsku, byli odejiti z vojenského soudního
systému a převeleni k nějakému zapomenutému tankovému praporu někde
uprostřed pustiny. Armádní mluvčí prohlašuje, že „to je zcela normální,
jelikož vojáci nemohou vykonávat stejnou službu příliš dlouho a
potřebují změnu“. Znamená to, že loďmistři z ponorek nyní budou létat s
našimi F-16, pečovatelky budou opravovat motory v tancích a kuchaři
budou deaktivovat výbušná zařízení?
6. Nicméně pokud jste
znepokojeni dopady těchto kroků na polský armádní potenciál, ostatní
události vás ujistí, že je všechno v pořádku. Ministr obrany, paranoidní
Antoni Macierewicz, jenž je předním kazatelem konspiračních teorií
týkajících se letecké tragédie ve Smoleńsku, pracuje na vytvoření
domobrany, která posílí obranný systém Polska tím, že bude „postavená na
křesťanských a patriotických zásadách“. Je mimo mé chápání, jak může
být tato „paramilitární organizace“ vyzbrojená automatickými zbraněmi
„aby zabránila protivládním akcím“ odpovídat křesťanským hodnotám.
Nicméně já očividně nejsem expertem na poli vojenství. Mezitím vysoce
vycvičení členové ozbrojených sil, aby byli klasifikováni jako „nejhorší
kategorie vojáků“, odcházejí z armády po stovkách. Totéž se děje u
policie nebo na místních státních zastupitelstvích. Soudím, že je to k
dobru věci, že asi nejsou dostatečnými křesťany?
7. K mediální
frontě – poté, co strana Právo a spravedlnost převzala státní televizi a
proměnila ji v nástroj propagandy, sledovanost donedávna předního
zpravodajského pořadu, hlavního vysílání Wiadomości, dramaticky klesla.
Řada lidí, kteří dříve zprávy nesledovali, to začala dělat a považuje to
za zábavu. Nestoudné lži a v neposlední řadě záměrné opomíjení událostí
vytváří surrealistický obraz na pozadí amatérské práce nové gardy
„důvěryhodných novinářů“, poloamatérských blogerů, utuberů a publicistů z
pravicových novin, kteří přebrali místa zkušených novinářů. Jacek
Kurski, Kaczyńského „bullteriér“, jak sám sebe hrdě označuje, očividně
nemá potuchu jak vytvářet moderní televizi, pročež se utíká do
minulosti, doufaje v to, že přiláká diváky, kteří se touží vydat zpět po
stopách vzpomínek. Návrat nejvíce oblíbených televizních show z 80. a
počátku 90. let už byl ohlášen. Některá už jsou ve vysílání, nicméně
fakt, že oblíbený vědecko – populární pořad Sonda ztratil po svém
„restartu“ polovinu diváků, není příliš povzbudivý. Aby byla neposlušná
média, která otevřeně nepodporují Právo a spravedlnost, potrestána,
všechna veřejná oznámení a reklama státních podniků bude zadávána pouze
médiím, která podporují vládnoucí stranu. To je poněkud pochybné
rozhodnutí, jestliže smyslem veřejných oznámení je dostat je díky
nejčtenějším deníkům k co největšímu počtu čtenářů. Vydávání v
obskurních pravicových médiích bude mít pravděpodobně kontraproduktivní
důsledky… Zbigniew Ziobro, ministr spravedlnosti A nejvyšší státní
zástupce v jedné osobě (a stále ještě poslanec, ačkoliv je zakázáno
vykonávat současně funkci poslance a státního zástupce, čl. 103 odst. 2
polské ústavy) zakázal všem státním institucím, aby předplácely
nejčtenější polské noviny a časopisy – Gazetu Wyborczu a Polityku.
8.
Mezitím jsme se dostali na jeden krok od národní tragédie, která bude
jistě vysvětlována jako příklad další akce jistých sil proti celému
Polsku. Prezidentské BMW mělo defekt a přistálo v příkopu. Nikdo nebyl
vážně zraněn, jenže všude začaly vyrůstat konspirace jako narcisy na
jaře a politici Práva a spravedlnosti z toho dokonce viní předchozí
vládu. Řidič byl okamžitě prohlášen za hrdinu, jenž zachránil život
prezidentovi. Věc se nicméně rychle „uklidila“, když se ukázalo, že si
řidič počínal na silnici jako totální idiot. Toto bylo nafilmováno náhodným cestujícím a nahráno na Youtube.
Auto jelo rychlostí výrazně překračující omezení, předjíždělo v
zatáčkách a nutilo ostatní auta opustit jízdní pruh, aby se vyhnuli
střetu s prezidentskou kolonou. Krátce poté se také veřejnost
dozvěděla, že pancéřované BMW mělo obutou vyřazenou pneumatiku, která už
byla vyhozená do kontejneru. Někdo prostě zapomněl pneumatiku vyměnit a
prezident chtěl jet tuze lyžovat. Když zrovna nemusí uprostřed noci
podepisovat nějaký další kontroverzní zákon, nemá velice co na práci,
neboť nikdo ze seriózních zahraničních politiků se s ním nechce setkat.
A jelikož strana Právo a spravedlnost vyměnila zkušeného bezpečnostního
úředníka, který měl na starosti ochranu předchozího prezidenta, nikoho
by nemělo překvapit, že není více slyšet křik o přebírání osobní
odpovědnosti.
9. Na mezinárodní frontě je chaos. Ministr
zahraničí dělá botu za botou. Ministr spravedlnosti se z nějakého důvodu
domnívá, že je pověřen dělat vlastní zahraniční politiku. Píše dopisy
špatnou angličtinou, v nichž mentoruje a osočuje evropské a americké
politiky, kteří kritizovali akce vlády Práva a spravedlnosti. Strana
tvrdila, že vláda Beaty Szydło přinese novou zahraniční politiku a
zajistí tak, aby se „Polsko zdvihlo ze svých kolenou“. Zatím jediné
možné shrnutí nabízí jeden z internetových komentátorů: „Zdá se, že když
se Polsko zdvihalo z kolenou, zle se uhodilo do hlavy o hranu stolu“.
Budiž, jedna věc je jistá: doba, kdy bylo Polsko respektovaným členem
evropské rodiny a mělo co říct je pryč a pravděpodobně se jen tak brzy
nevrátí.
10. A to jsme pouze u politiky. Ekonomický rating Polska
spadl, zahraniční investice byly zrušeny, zdravotnický a vzdělávací
systém byly uloženy k zapomnění poté, co byly oznámeny drastické reformy
týkající se obou. Společenské spory se mezitím prohloubily.
Nacionalisté, rasisté a pravicoví extremisté zdvihají hlavy. Lidé s
odlišnou barvou kůže jsou biti na ulicích, na manifestacích jsou páleny
podobizny Angely Merkelové a Žida. Druhá polovina polské veřejnosti v
ohromení hledí na politiky, kteří kupříkladu tvrdí, že potraty by měly
být protizákonné dokonce i v případech znásilnění, jelikož mnoho dětí se
narodilo jejich matkám po znásilnění německými vojáky během druhé
světové války a přesto z nich vyrostli dobří patrioti. Neviděl jsem k
tomu žádný výzkum, ale zatímco před rokem někteří z mých přátel
uvažovali o emigraci, nyní takřka každý, s kým mluvím, o odchodu uvažuje
a někteří se již začali připravovat. Nevytýkám jim to. Nedávno jsem
četl Hitlerovu biografii. Řekl bych, že Polsko je nyní zhruba tam, kde
bylo Německo v roce 1934.