Spravím ti zo života peklo. Pohľad do agresívneho sveta nenávisti na internete – Denník N

https://dennikn.sk/2271485/spravim-ti-zo-zivota-peklo-pohlad-do-agresivneho-sveta-nenavisti-na-internete/?ref=mpm

Príbeh fínskej novinárky ukazuje, aké ľahké je na niekoho zaútočiť na internete – a aké ťažké je proti tomu bojovať. Jessikka Aro si na vlastnej koži vyskúšala silu psychického násilia a cielenej nenávisti zameranej na diskreditáciu konkrétnej osoby.

V roku 2017, po dva a pol roku vyhrážok, nenávistných článkov a zosmiešňovania od proruských dezinformačných stránok a anonymných skupín, sa Jessikka Aro rozhodla z Fínska utiecť. Kampaň proti nej bola taká intenzívna a účinná, že dokonca aj jej známi a dávni priatelia sa jej začali vyhýbať, alebo si začali myslieť, že niečo pravdy na tom bude.

Dôvod bol jednoduchý: ako novinárka verejnoprávnej stanice Yleisradio sa zaujímala o to, ako propaganda šírená proruskými užívateľmi a stránkami v sociálnych médiách funguje vo Fínsku. V roku 2014 plánovala napísať článok o ruských trolloch na internete, a tak tému v krátkosti zhrnula a požiadala verejnosť, aby jej posielala svoje skúsenosti alebo informácie o anonymných a falošných profiloch, ktoré agresívne šíria ruskú propagandu.

Město, kde chcete hlavně přežít. V Chebu virus zabíjí i mladší ročníky

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/cheb-covid-19-zdravi-smrt.A210219_202112_domaci_kzem

https://kyberia.sk/id/8844301

V uzavřeném okresu Cheb se onemocnění covid-19 šíří neskutečnou rychlostí, navíc má většina onemocnění těžký průběh. „Neznám rodinu, kde by někdo nezemřel,“ konstatuje Jiří Černý, místostarosta Chebu. Uzavření hrozí také Tachovsku, které nemá žádnou nemocnici.

Martin, 43 let, zemřel náhle. Stanislav, 41 let, zemřel náhle. Miroslav, 57 let, zemřel náhle. Ivana, 62 let, zemřela náhle. David, 39 let, zemřel náhle. Vývěska s parte na náměstí v Chebu je plná jako nikdy. Zítra už tu budou jiná jména
Lidí tu na covid umírá denně tolik, že pracovníci pohřební služby nestíhají smuteční oznámení měnit. Ani se do vitríny nevejdou. Cheb, město, kde chcete hlavně přežít.
„Od roku 1945, když Spojenci bombardovali Cheb, tady tolik mrtvých nebylo. Tohleto už je nezastavitelné, mrtvých jsou stovky,“ vypráví správce hřbitova v Chebu a pohřebák Petr Elizeus. „Ročník 1958, ročník 1965, ročník 1966, tady je 1975 nebo 1981,“ pročítá parte.
„Měsíčně jsme měli průměrně pětačtyřicet pohřbů. Když byla chřipková epidemie, pak třeba jeden měsíc šedesát. Teď za leden to je ale sto padesát, za únor, který je v polovině, už sto pět. Je to prostě strašlivý a není k tomu asi třeba víc říkat,“ doplňuje Petr Elizeus, který pohřbívá již pětatřicet let. A to pohřební služba de Wolf Group, kde Elizeus pracuje, není jediná ve městě.
Zdravotníci převážejí z Chebu a Sokolova desítky pacientů najednou
„Lidi se nakazí a za tři čtyři dny potřebují do nemocnice na ventilátor. Žádné týdny v horečkách, doma v posteli, ale nákaza a rovnou těžký průběh,“ popisuje místostarosta Chebu Jiří Černý, který jezdí na záchrance. „Umírají čtyřicátníci, padesátníci, znám i pětatřicetiletého. V okolí už neznám rodinu, kde by někdo nezemřel nebo neměl těžký průběh,“ doplňuje Černý a popisuje, jak před pár dny nakládali pacienta, který sám došel do sanitky. Když Černý končil dvanáctihodinovou směnu, dozvěděl se, že muž zemřel. Za pár hodin.
Chebská nemocnice, kde není jediné volné lůžko pro pacienty s koronavirem a sanitky musí nemocné převážet do nemocnic po celé zemi, kolabuje. Lékaři už nemohou, sestry jsou vyčerpané, ztrhané. Bez přehánění.

„Uzavření okresu nepomohlo, virus se šíří dál z okresu do okresu. Od nás ze západu na východ. Umírají mladší, to je fakt. Na jaře tu nic takového nebylo. Jsme v tunelu a ani na jednom konci není světlo,“ popisuje jeden z lékařů.
Své jméno zveřejňovat nechce, jednoduše proto, že nechce vedení vysvětlovat, proč mluví s novináři.
Na okraji Chebu je malá sklenářská dílna. Pracovali tu čtyři chlapi, které jen tak něco neskolilo. Nemarodili. Na dveřích se teď houpe cedulka s ručně napsaným vzkazem: Zavřeno. Děkujeme za pochopení.
„Dva kluci zemřeli, pětapadesát a osmapadesát let. Třetí se léčí, snad to dej bůh dobře dopadne, a já to prodělal před třemi týdny,“ řekne sklesle majitel, devětašedesátiletý Jan Horvát. Ani on už nezná rodinu, kde by někdo nezemřel nebo nemoc neprodělal s těžkým průběhem. „Svinstvo zas.aný,“ uleví si.
Nedivte se. Přišel o nejbližší přátele a dílnu může zavřít. „Sám na práci nestačím. S klukama jsme tým. Byli jsme tým…“ odmlčí se.
Denně jen tady, na Chebsku a Sokolovsku, zemře patnáct nakažených. Za prvních pět týdnů roku tu umřelo čtvrt procenta populace. A další je budou následovat. Nemocnice hlásí děsivou statistiku: z deseti pacientů na ventilátorech devět zemře.
„Tady už lidi chápou, že to není pr..l. Politici mají jedinou šanci – všechno zavřít alespoň na pár týdnů a doufat. Za dva týdny bude to, co u nás, po celé republice. A nikdo to nezastaví,“ varuje osmapadesátiletá Marie Jiříková. Koronavirus jí zabil tchyni, zemřela jí kolegyně v práci a těžký průběh měli dva její sousedé. I proto se chrání, jak to jen jde. Nosí „dvojkový“ respirátor a přes něj ještě roušku. Do obchodů chodí jedině v jednorázových latexových rukavicích.
Oproti situaci před týdnem je v Chebu vidět obrovský posun. Tehdy tu roušku či respirátor mělo možná 70 procent obyvatel, ostatní po ulicích chodili buď bez ochrany obličeje, nebo třeba jen se šálou přes pusu. Jak vláda nasadila na silnice policii, která do okresů nikoho nepustí, lidé zřejmě pochopili vážnost situace. Nyní nosí většina respirátory nebo chirurgické roušky. Pravda, jsou tu rozhodnutím vlády povinné, látkové roušky nestačí.
„Lidi, kteří tu vyjdou bez roušek, jsou blázni. Fakt to už není sranda, nebo se tu cítíte bezpečně?“ ptá se čerpadlářka u pumpy v Evropské ulici u Gertnerových sadů, na dohled od chebské nemocnice.
Cítit se bezpečně v Chebu jednoduše nemůžete. Hlavou člověku blesknou všechna ta jména z parte, všude se vtírá pocit, že se musíte nakazit.
Derou se vzpomínky na vyprávění pohřebáka Elizeuse, jehož manželka leží v horečkách už desátý den doma a v podstatě se nedokáže zvednout z postele. Na místostarostu, jehož dvaaosmdesátiletý otec koronavirus „vyležel“ bez větších potíží, na prodavačku z potravin blízko nemocnice, která řekla jedinou větu: Umírají rodiče, kamarádi, známí i mladí, kteří si doteď mysleli, že se jich to netýká. Na vyprávění automechanika Luďka Slavíčka, který koronavirus prodělal a jako nejhorší popisoval úzkostný, trýznivý pocit, že se udusí.

Vlastně tu vůbec být nechcete. Nechcete tu na nic sahat, nic si kupovat, nechcete stát nikomu blíž než tři metry. Pro jistotu o metr dál, než doporučují epidemiologové.
„Nezachrání nás tady nic než vakcína. Kdyby vláda místo vymýšlení blbostí řekla, že prioritou jsou tyhle okresy, začala sem okamžitě hrnout vakcínu, určitě by to explozi nákazy zažehnalo. Nedokázali to dostat do tří okresů a teď se to bude šířit do dalších a to už nemůže nikdo uhasit. Do dvou týdnů bude republika na odpis,“ kritizuje Jana Bílková, obyvatelka Chebu.
Brigity se bojí každý
Uzavření okresů podle dat zbrzdilo život ve městech. Na Chebsku lidé strávili v práci o 29 procent méně času než před vypuknutím epidemie. V městské hromadné dopravě strávili zhruba o 36 procent méně času, než je běžné.
Zhoršování situace živí pravděpodobně agresivnější britská mutace viru než dosavadní cestování lidí mezi okresy. „Brigitu“, jak mutaci lidé slangově přezdívají, vykazuje 80 procent z odebraných vzorků.
„Zaregistrovali jsme snížení mobility lidí v okresech Cheb a Sokolov i mírný pokles tempa šíření nákazy, ale s upozorněním od hygieniků, že může jít jen o výkyvy. Problém ale je, že na lůžkách skutečně končí mladší lidé, větší je i míra úmrtnosti. Doporučuji uzavřít i další okresy, není na co čekat,“ říká hejtman Karlovarského kraje Petr Kulhánek z uskupení Starostové a nezávislí.
Uzavření hrozí třeba Tachovsku v Plzeňském kraji. Zdejší hejtmanství denně eviduje přes tisíc nově nakažených. „Od soboty do středy zemřelo 49 covid pozitivních pacientů. Podíl britské mutace u nově pozitivních je téměř osmdesát procent,“ vyjmenovává hejtmanka Plzeňského kraje Ilona Mauritzová.
Tachovsko je zvláštní region. Je čtvrtým nejméně lidnatým okresem v zemi s průměrným věkem 43 let – o tři více než na sousedním Chebsku. Z jedenácti tisíc lidí je čtvrtina starší než 65 let. Do Německa odsud dojedete za pár minut, dřív než do nemocnice. Ta nejbližší česká se totiž nachází v padesát kilometrů vzdáleném Stodu. Tachov, severní okres Plzeňského kraje, žádnou nemocnici nemá.
O to větší pohroma se na něj nyní valí. Za poslední měsíc čísla a počty nakažených stoupají jako na Chebsku, kam spousta lidí dojížděla za prací nebo třeba na nákupy. Chebsko má 2500 nakažených na sto tisíc obyvatel, Tachovsko 2000.
Vláda zakázala lidem cesty do okresů Cheb, Sokolov a Trutnov a z nich
„Lidé už se lekli, i tady umírají lidé ve věku 41, 47 nebo 51 let. Doufám, že nebude potřeba náš okres také uzavřít. Pořád věříme, že nám počty pozitivních rostou i tím, že se tu nechávají testovat řidiči kamionů, kteří míří do Německa,“ chlácholí se starosta Ladislav Macák a vypráví, jak bývalému místostarostovi zemřela na koronavirus manželka. Na Vánoce.

Ministr zdravotnictví Jan Blatný považuje Tachovsko za jeden z okresů, které bude potřeba uzavřít. „Čím dřív, tím líp. Tady už jde o život. Ne o babičky a dědečky a nemocné, ale o mladé lidi. To to nikdo z vlády nevidí, že se baví o tom, co rozvolnit?“ kroutí hlavou obyvatelka Tachova Marie Korandová.
Lidi tu zároveň trápí, že nemocné z přetížených nemocnic nemohou vozit do Německa, kam to mají do špitálů sanitou pár minut. Vláda chce tuto pomoc aktivovat až v okamžiku, kdy bude v celém Česku vyčerpáno 90 procent lůžek. A tak například sanita z nejzápadnějšího okresu Cheb už jela do nemocnice v Brně.
„Zoufale volám, aby se vláda o region v kritické situaci postarala a kromě tupé uzávěry předvedla aktivní kroky směřující k účinné pomoci. Po ničem jiném netoužím, a bude-li pomoc fungovat, budu mlčet a uznale pokyvovat,“ říká starosta Chebu Antonín Jalovec.
Epidemiolog Roman Prymula ve čtvrtek odpoledne – tedy předtím, než jej premiér Andrej Babiš zbavil funkce svého poradce – MF DNES řekl, že je potřeba okamžitě minimalizovat kontakty lidí právě kvůli šíření britské mutace viru. „Zavést zákaz vycházení jen s výjimkou pro kritickou infrastrukturu. Rozvolňování povede jen k tomu, že nebudeme schopni poskytovat péči jak covidovým pacientům, tak necovidovým,“ varuje Prymula.
Jedna pozitivní zpráva se přesto Chebem šíří. Do města se na komín nad hypermarketem Albert vrátil ve čtvrtek čáp. Podle mapy birdlife.cz jako vůbec první čáp v zemi na komín pravidelně sledovaný ornitology. Lidé věří, že je to dobré znamení.

Biele Vianoce často neboli ani v minulosti, je to stereotyp z rozprávok a reklám – Denník N

https://dennikn.sk/324567/vianoce-nebyvali-snehu-minulosti-mytus-rozpravok-reklam/

Z ARCHÍVU DENNÍKA N: Podľa jednej teórie sa predstava bielych Vianoc zrodila z amerických pohľadníc so Santa Clausom, ktoré sa v druhej polovici 19. storočia posielali aj do Európy.

Televízne Vianoce už niekoľko rokov vyzerajú rovnako. Spoločnosť Kofola nasadí slávnu reklamu, kde sa otec s dcérkou vyberú kradnúť stromček. V zasneženom lese narazia na diviaka, čo má zákazníka motivovať na nákup nealkoholického nápoja.

Okrem toho má úspešná reklama ešte jeden, tak trochu nechcený dôsledok. Pomáha udržiavať predstavu, že sneh a Štedrý deň patria k sebe.

Má však každoročné očakávanie bielych Vianoc, vystriedané každoročným sklamaním, aj reálny základ? Meteorológia hovorí, že nie. Aspoň pokiaľ žijete v Bratislave či Košiciach.

„Biele Vianoce sú skutočne akýsi mýtus. Meteorológia pracuje s termínom ‚vianočný odmäk‘, ktorý sa u nás pravidelne opakuje,“ vysvetľuje Pavol Faško zo Slovenského hydrometeorologického ústavu. Laicky povedané: okolo polovice decembra môže napadnúť občas aj niekoľko centimetrov snehu. Ten sa však ešte pred Štedrým večerom stihne roztopiť.

„V menších nadmorských výškach už v posledných rokoch nejde ani o sneh. Miesto toho pár dní pred Štedrým dňom akurát husto zaprší, čo sme videli aj tento rok,“ dodáva Faško.

image.png

image.png

image.png
Pravdepodobnosť výskytu súvislej snehovej pokrývky v percentách na vybraných staniciach na Slovensku za obdobie 1961 – 2010 podľa publikácie Pavla Matejoviča Zima A. D. 1500 – 2010

Průvodce dětskou prostitucí v Brně: Citrón, Cejl, Interspar

http://prigl.cz/pruvodce/pruvodce-detskou-prostituci-v-brne-citron-cejl-interspar/

Můj kámoš je pedofil, který však nikdy nikomu neublížil a vypadá to, že se ani nechystá. Důvodem, proč ví o dětské prostituci víc než běžný Brňan je ten, že bydlí nedaleko non-stop herny U Citróna a cestou po Cejlu do Intersparu si všímá okolí víc než ostatní. Tímto mu děkuji, že si na rozhovor odskočil od hlídání dvou malých dcer jeho známého.

Prigl: Kde v Brně sis poprvé začal všímat prostituce nezletilých?
V non-stop herně U Citróna, kam jsem svého času chodil na pivo a pozoroval život.

Využívají služeb nezletilých prostitutek spíš bílí nebo hnědí?
Cigánskýho zájemce jsem nikdy neviděl, vždycky běloch. Řekl bych, že je to tím, že do Citróna se prostě chodí shánět kšefty, zatímco známí z ghetta se spolu vždycky dokážou domluvit před barákem.

Kolik je těm holkám let, co chtějí a co nabízejí?
Existuje několik skupin, často jim je dvanáct, třináct let. Nabízí pouze orál za tři stovky na záchodě nebo v nedalekým parku.

Tři stovky mi připadá dost málo na obživu.
Ony to mají jako přivýdělek. Jedna mi třeba řekla, že si chce koupit džíny, který ji nechtěl koupit táta.

Předpokládám, že těch dvanáct let je spodní hranice.
Ne tak úplně. Poté, co jsem se veřejně přihlásil k pedofilní orientaci, se o mě začaly zajímat holky okolo osmi let. Ty to podle mě nikdy nedělaly, každopádně mě sem tam nějaká doběhne se slovy: „Ahoj, Peťo!“ a dělá očička. Jednou jdu z práce a čtyři takový malý holky se srotí do hloučku, ze kterýho je slyšet: „Tak řekni tady tomu, že za dvě stovky.“ Nabídky jsem nikdy nevyužil.

Teď jsme šli smutnou cestou dolů (věkově i cenově), co ty starší?
Další skupinou jsou holky kolem patnácti. Ve svým věku už většinou potřebují piko, takže si říkají taky o tři stovky, což je cena jedné dávky.

Tak moment, kdy začíná ta profesionální hranice?
Vlastně nikdy. I poslední kategorie ženskejch od třiceti do čtyřiceti chce tři stovky. Pokud nějaká začne sama mluvit o tisícovce, je jasný, že to nemyslí upřímně – chce tě okrást. Samostatnou kategorií jsou krásný holky. Jejich specifikum je, že nenabídnou každému.

Když už se bavíme o tak malých částkách, napadá mě, jestli neberou třeba naturálie…
I to se děje. Jednou za mnou přišel kluk jestli nechci dvě hry na playstation. Pak přišla holka, jestli s ní půjdu za tři kila na záchod. Neměl jsem zájem ani o jedno, tak se domluvili mezi sebou. Byli na záchodě hrozně dlouho, snad půl hodiny. Když se kluk vrátil a vzal si ode mě s poživačným výrazem cigaretu, vtrhl do baru nabušenec a holku s řevem vyvedl. Nevím, jestli to byl pasák nebo táta. Každopádně obchodník s hrami dělal, že tam není.

Co nejhoršího si v tomhle ohledu pamatuješ?
V Citrónovi se po mě plazila hnusná bílá alkoholička kolem pětatřiceti. Nedokázal jsem ji slušně oddělat, tak povídám: „Sory, já jsem na malý holky.“ Ona na to, že má čtyřletou dceru a za litr mě s ní nechá hodinu o samotě. V takový chvíli přemýšlíš, jestli tě chce vylákat ven a nechat někým oddělat nebo to myslí vážně a máš volat policajty. Byl jsem bohužel tak ožralej, že i kdybych je zavolal, asi by mě jenom odvezli na záchytku. Tak jsem ji prostě poslal do prdele.

Jsou ještě další místa, kde děti intenzivně šlapou?
Samozřejmě na Cejlu a pak na parkovišti u Intersparu. Když se nákupák trochu vylidní, zhruba mezi sedmou a devátou, loví tři patnáctky borce, co míří k autům. Začíná to tím, že si řeknou o cigaretu a podle reakce buď pokračují nebo ne. Vždycky jedna mluví a druhá stojí opodál. Jakmile vyšleš signál, že to nepůjde, okamžitě se o tebe přestanou zajímat a začnou kecat mezi sebou nebo jdou jinam.

Myslíš, že člověk musí být pedofil, aby služeb dětských prostitutek využíval?
No, jak jsem říkal, většinou ta prostituce začíná až tak od dvanácti let, takže bychom měli používat slovo hebefil. Jeden takovej dělal v Citrónovi barmana. Vždycky za ním přišla banda holek právě kolem dvanácti a on jim všem nalíval whiskey. Vyhodili ho – ne protože nalíval nezletilým, ale protože je nechával odejít bez placení. Nad jeho hloupostí se plácala do čela i kolegyně-barmanka: „Stačilo, aby koupil tam té třináctce kofolu, a ona by si to s ním v pohodě na hajzlu rozdala!“