str 156

„A tady přichází ke slovu vedení. Vůdce plánuje, ale je natolik chytrý, aby o tom nemluvil. Když se změny ukáží nevyhnutelné, podstrčí je jako ústupky – dočasné, samo sebou – vynucené okolnostmi, ale je-li to dobrý vůdce, podstrkuje je ve správných dávkách, aby už zůstaly v platnosti natrvalo. Proti každému plánu se najdou nějaké nepřekonatelné námitky, ale v případě krajní nezbytnosti se ústupky udělat musí.“

„To mi zní dost machiavelisticky. Mám rád, když vidím svůj cíl před sebou a můžu jít přímou cestou za ním.“

„Většina lidí zas právě naopak, i když by asi namítali, že to není pravda. Dávají přednost tomu, aby se jim lichotilo, aby byli obelhávání a třeba i nuceni. Nemůžou se tak nikdy dopustit chyby, a když už nějakou udělají, vždycky za ni může něco nebo někdo jiný. To tvoje ,přímo za cílem` je vyloženě mechanistický názor, a lidi jako takoví nejsou žádné stroje. Mají svůj vlastní rozum – většinou ten selský, kterému je nejlíp na známé, vyšlapané cestě.“