Fašismus
žije z nedostatku emocionálního uspokojení v průmyslové společnosti,
tvrdil Adorno. Fašistický vůdce nabízí jako model chování, které v jádru
není civilizované, ale regresívní. Vyzývá svým příkladem, aby lidé dali
zcela volný průchod všemu, co mohou cítit, jakkoliv se za to dosud
styděli, protože to odporuje civilizačním normám. Tyto normy ale už
neplatí, tvrdí idol autoritářského davu. Vždy, když je porušeno nějaké
civilizační tabu – kunda sem, kunda tam – autoritáři jásají, jak to
vůdce té zatracené civilizaci natřel. Oproti tomu klasikové demokratické
politiky nabízeli skoro samé frustrující rady. Například sociolog a
historik Max Weber studentům v době Výmarské republiky důrazně
doporučil: „Kdo chce prožívat, ať jde do kina.“ Civilizace, tvrdil Freud
už na počátku I. světové války, je vždy založena na určité formě askeze
a hrozí jí proto pohlcení tím, co bylo potlačeno. Takové riziko nikdy
nezmizí, žádný „pokrok“ je nezruší.