Odoberanie deti v Norsku

Nasiel som takuto reportaz ktora hovori o pre aj proti:
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/299559-eva-michalakova-se-stara-o-deti-ve-skolce-o-sve-vlastni-ale-zatim-bojuje/
Reportéři ČT mohli nahlédnout do rozsudků dvou odvolacích norských soudů
a případ není tak úplně černobílý, jak by se mohlo zdát.

V květnu 2011 si pro chlapce do školky došli pracovníci norského úřadu
na ochranu dětí Barnevernet. Učitelky ve školce měly údajně podezření,
že u Michaláků není všechno v pořádku, delší dobu před odebráním
chlapců. Ze soudních dokumentů vyplývá, že první hlášení přišlo z
mateřské školy na sociální úřad 30. března 2011, další pak 27. dubna
2011. Bylo rozsáhlé a hovořilo o zanedbávání rodičovské péče, stejně
jako o sexuálním zneužívání. Policejní vyšetřování a zdravotní prohlídky
ale takové tvrzení nepotvrdily.

Před policií ale výroky nikdy nezopakoval.

Přestože výpověď staršího Denise, kterou měla vyslechnout pěstounka,
působí velmi podrobně, soud uznal, že ji nelze brát jako dostatečný
důkaz. Zároveň se ale všechny tři soudní instance shodly na tom, že
situace v rodině byla neúnosná, matka se dětem kvůli práci nevěnovala a
péče závažným způsobem selhávala.

Oba rodiče vyšetřovala policie, ale vyšetřování zastavila. Matka však přiznala, že syny výchovně plácla, což je v Norsku zakázáno zákonem.
Totéž podle ní dělal její bývalý manžel. „Dělal to samé, co já: když
děti zlobily, tak je plácnul přes zadek,“ popsala již dříve Eva
Michaláková.

mozne nasilie zo strany otca ktore sa nepreukazalo, norskych pravnikov,
filmarky ktori su proti systemu, norskych obcanov ktori su za system…

Matka: Eva Michalakova
/id/7829176

 

Nasiel som este zopar zaujimavosti, ktorych sa rodicia v Norsku musia vyhnut. Niektorych aj turisti so svojimi detmi:

– NIKDY netrestejte děti fyzicky, a to ani jednou. Je dovoleno například posadit dítě na židli a nedovolit mu odejít, dokud se neuklidní a nezačne poslouchat, ale není dovoleno ho praštit. Toto je něco, co se hlídá, hlásí a postihuje dost tvrdě. Pozor, týká se to všech dětí na území Norska, i dětí turistů! Bude-li se dítě vztekat a řvát, máte tu výhodu, že je na to norská společnost zvyklá, takže nemusíte cítit tlak okolí na zpacifikování dítěte za každou cenu, hlavně ať je klid. Rozhodně vám u okolí víc uškodí udeření dítěte, než fakt, že křičí.
– NIKDY nedeptejte psychicky dítě. Když říkám nedeptejte, nemyslím tím neútlocitné vyjadřování, ale skutečné psychické týrání typu ponižování před ostatními, neustálé srážení ega (ve stylu „stejně jsi budižkničemu“), či urážení. Možná jsem si už hodně zvykl na norské standardy, ale když jsem při poslední návštěvě Česka viděl na parkovišti matku, která klidným hlasem (nešlo o žádnou vyhrocenou scénu) řekla svému tak osmiletému synkovi „Vlez do auta, smrade“, tak nějak jsem si na BV vzpomněl.
– Nenuťte dítě násilím jíst, když jíst nechce. Chápu, že se to těžko mnohým akceptuje, ale pokud dítě netrpí diagnostikovanou poruchou příjmu potravy, opravdu to není nutné. Až bude mít hlad, nají se. Jinak je to ideální recept na obezitu.
– Nedávejte najevo, že krmíte dítě často sladkým. V Norsku děti dostávají sladkosti jen v sobotu (můžete to udělat i jinak, cílem tohoto zvyku je, aby jich zkrátka a dobře nejedly moc) a výrazně špatný chrup může vést k nahlášení k BV.

– Probírání „dospělých záležitostí“ s dětmi. Tím se myslí zejména finanční situace rodiny, vážné nemoci členů rodiny a podobně. Pokud už dítě dostává od rodičů informace o tom, že si rodina finančně špatně vede, nebo že třeba babička má rakovinu a brzy umře, je lepší, aby si to nechalo pro sebe. Žádný zákon sice neříká, že to nesmíte dítěti říct, ale je to jedna z těch věcí, co se schovává pod „dobro dítěte“
– Spory mezi rodiči za přítomnosti dětí. To opravdu nedělejte, protože pokud se někdo oprávněný dozví, že to děláte, případně že se před dítětem hádáte, můžete mít problém. Klidně se hádejte, kolik chcete, ale třeba v době, kdy je dítě ve školce nebo u kamaráda

– Než dáte svou ratolest do nějaké školky či školy, poptejte se (v Norsku v každé obci pomalu každý každého zná) mezi svými známými, ve které škole či školce je nejvíce učitelů sympatizanty komunistů a dítě tam nezapisujte. Pamatujte, že komunisté se v Norsku opírají zejména o učitelský stav. Jsou školky/školy, které jsou zcela normální a pak jsou takové, jako u nás ve městě Haukerød skole, o níž se ví, že je rudá až za ušima. Nezapomeňte, že je-li v Norsku někdo xenofob, tak to jsou buď lidé spojení se Senterpartiet, čili stranou agrární, anebo právě komunisté. Třebaže ti se velmi rádi lísají zejména k azylantům z Afriky či Blízkého Východu, lidi z postkomunistické Evropy zpravidla dost nesnášejí, protože bývají imunní vůči jejich myšlenkám. Dále mají o lidech z našeho koutu světa takový názor, že žijeme v patriarchálních, autoritativních, nebo jak oni říkají „reakčních“ rodinách, kde bijeme své děti – a budou se snažit to ve vaší rodině aktivně hledat. Vzhledem k jejich preferencím je toto velkým rizikem pro vaše děti.
http://andrejruscak.blog.idnes.cz/c/400489/Jak-se-co-v-Norsku-dela-dil-treti-Barnevernet.html

P. S. Seznam zemí, kde byste kvůli bití dětí měli problémy se zákonem: Švédsko, Finsko, Norsko, Rakousko, Kypr, Itálie, Dánsko, Lotyšsko, Chorvatsko, Bulharsko, Izrael, Německo, Ukrajina, Rumunsko, Nepál, Maďarsko, Řecko, Nizozemsko, Nový Zéland, Portugalsko, Uruguay, Venezuela, Španělsko, Togo, Kostarika, Moldavsko, Lucembursko, Lichtenštejnsko, Polsko, Tunisko, Keňa, Jižní Súdán.
http://www.reflex.cz/clanek/komentare/45425/rodice-nemaji-bit-deti-je-to-stredovek.html