http://www.sysifos.cz/index.php?id=vypis&sec=1228384143
Jak ale vysvětlit neuvěřitelné úspěchy iridologů?
Mnozí pacienti se mne ptali, jak je možné, že jejich iridolog věděl
toho tolik o jejich životě a zdraví? Jednou z možností je pouhá
koincidence. Je také možné, že určité malé procento znaků na duhovce
skutečně koreluje s aktuálním zdravotním stavem. Když se taková korelace
objeví, nesporně to zvyšuje sebevědomí iridologa i důvěru pacienta.
Možnost koincidence se zvyšuje, když iridolog objeví větší množství změn
v určitém okrsku duhovky a když pacient trpí běžnou chorobou. Výborným
„diagnostickým nástrojem“ iridologa je také diskuse s pacientem s
cílenými dotazy. K přesvědčivosti iridologie přispívá i to, že
nestanovuje přesnou diagnózu choroby. V tomto holistickém pohledu,
typickém pro alternativní medicínu, spočívá síla iridologie.
Alternativní medicína totiž tvrdí, že diagnóza je jen pomocnou metodou,
jak hodnotit a označit soubor symptomů. Iridologie kromě toho učí, že
symptomy jsou pozdní známkou choroby, kdežto iridologie je schopna
zachytit nerovnováhu těla dříve, než se tyto symptomy objeví. Na jedné
iridologické webové stránce je výslovně napsáno, že „IRIDOLOGIE
NEDIAGNOSTIKUJE NEMOC“, ale zjišťuje tkáňovou slabost, zánět nebo
intoxikaci orgánů nebo tkání“.
http://www.herbsbylisa.com/iridology.htm (Lisa Ayala, Last modified: April 22, 2001 and accessed 10/11/02)
Půvab teze, že se podle obrazu oka neurčuje diagnóza, tkví v tom, že
odkaz na duhovku umožňuje iridologovi klást vhodné otázky a dospět k
potvrzení svého předpokladu. Iridolog postupuje takto: Když má např.
pacienta, u nějž najde drobnou odchylku v plicním okrsku duhovky, položí
mu otázku: „Měl jste někdy problém s plícemi? S něčím jako je astma,
zápal plic nebo rozedmu?“ Když se pacient na něco podobného rozpomene,
jeví se mu iridolog jako génius, v opačném případě se iridolog zeptá:
„Nebyl jste náhodou v nedávné době nachlazen?“ Když ani v tomto případě
pacient nezareaguje pozitivně, podívá se iridolog na projekční okresek
pro střeva, protože případný „nález“ v něm naznačuje slabost plic.
Okrsek pro střeva leží kolem pupily. Má-li tmavou barvu, sdělí iridolog
pacientovi, že trpí zatím nezjištěnou plicní slabostí, která je
důsledkem onemocnění břicha. Když pacient střevní potíže popírá, tak mu
sdělí, že trpí skrytou genetickou slabostí plic, což je nutno léčit, aby
se předešlo budoucím problémům.
Potvrzuje snad tento postup správnost iridologie? Nikoli, naopak ji
popírá. Jestliže iridolog zjistí v anamnéze pacienta určitý plicní
problém, pak byla iridologická diagnostika zcela zbytečná, nehledě k
tomu, že nález na duhovce nijak nespecifikuje povahu plicního
onemocnění. A jestliže iridolog naznačuje souvislost mezi plicním a
střevním onemocněním, pak je to v zjevném rozporu s uznávanou lékařskou
vědou, která takovou souvislost marně hledala.
Předpokládejme, že iridolog diagnostikoval zatím skrytou genetickou
slabost plic. Iridolog gratuluje pacientovi, že přišel včas. Jestliže
následující lékařské testy plicní poruchu nepotvrdí, iridolog má opět
odpověď: Iridologie je přece schopna zjistit plicní slabost dříve než
dosáhne takového stupně, kdy by byla zjistitelná jinými metodami. Když
se pacient léčí podle doporučení a předpisu iridologa a žádný plicní
problém se u něj v budoucnu neobjeví, iridolog pacientovi gratuluje, že
se díky včasnému příchodu vyvaroval plicního onemocnění. Když pacient
léčbu odmítne a nikdy se u něj plicní choroba neobjeví, iridolog si je
jist, že nad hlavou pacienta visí stále Damoklův meč plicní choroby. A
když se někdy náhodou nějaká plicní potíž objeví, tak je samozřejmě
přisuzována slabosti jeho plic.
Otázka nyní zní: jak můžeme prokázat, že duhovka přesně indikuje plicní
slabost, když nález na duhovce není potvrzen žádnou další metodou? A jak
se vůbec došlo k závěru, že nějaké znamení na duhovce je známkou plicní
slabostí, jestliže nemáme metodu, která by to ověřila? Jsem přesvědčen,
že iridologie je velice spornou metodou a nepatří do kategorie metod
vědeckých. Iridologii zpochybňují jak popisy různých známek na duhovce,
nepodložené jinými metodami, tak i pochybné kazuistiky. Selhaly také
všechny vědecké studie, které se snažily prokázat diagnostický potenciál
iridologie a objevit na duhovce změny, které by tam u pacientů se
známými chorobami měly přece podle teorie být.
Jak ale vysvětlit neuvěřitelné úspěchy iridologů?
Mnozí pacienti se mne ptali, jak je možné, že jejich iridolog věděl
toho tolik o jejich životě a zdraví? Jednou z možností je pouhá
koincidence. Je také možné, že určité malé procento znaků na duhovce
skutečně koreluje s aktuálním zdravotním stavem. Když se taková korelace
objeví, nesporně to zvyšuje sebevědomí iridologa i důvěru pacienta.
Možnost koincidence se zvyšuje, když iridolog objeví větší množství změn
v určitém okrsku duhovky a když pacient trpí běžnou chorobou. Výborným
„diagnostickým nástrojem“ iridologa je také diskuse s pacientem s
cílenými dotazy. K přesvědčivosti iridologie přispívá i to, že
nestanovuje přesnou diagnózu choroby. V tomto holistickém pohledu,
typickém pro alternativní medicínu, spočívá síla iridologie.
Alternativní medicína totiž tvrdí, že diagnóza je jen pomocnou metodou,
jak hodnotit a označit soubor symptomů. Iridologie kromě toho učí, že
symptomy jsou pozdní známkou choroby, kdežto iridologie je schopna
zachytit nerovnováhu těla dříve, než se tyto symptomy objeví. Na jedné
iridologické webové stránce je výslovně napsáno, že „IRIDOLOGIE
NEDIAGNOSTIKUJE NEMOC“, ale zjišťuje tkáňovou slabost, zánět nebo
intoxikaci orgánů nebo tkání“.
http://www.herbsbylisa.com/iridology.htm (Lisa Ayala, Last modified: April 22, 2001 and accessed 10/11/02)
Půvab teze, že se podle obrazu oka neurčuje diagnóza, tkví v tom, že
odkaz na duhovku umožňuje iridologovi klást vhodné otázky a dospět k
potvrzení svého předpokladu. Iridolog postupuje takto: Když má např.
pacienta, u nějž najde drobnou odchylku v plicním okrsku duhovky, položí
mu otázku: „Měl jste někdy problém s plícemi? S něčím jako je astma,
zápal plic nebo rozedmu?“ Když se pacient na něco podobného rozpomene,
jeví se mu iridolog jako génius, v opačném případě se iridolog zeptá:
„Nebyl jste náhodou v nedávné době nachlazen?“ Když ani v tomto případě
pacient nezareaguje pozitivně, podívá se iridolog na projekční okresek
pro střeva, protože případný „nález“ v něm naznačuje slabost plic.
Okrsek pro střeva leží kolem pupily. Má-li tmavou barvu, sdělí iridolog
pacientovi, že trpí zatím nezjištěnou plicní slabostí, která je
důsledkem onemocnění břicha. Když pacient střevní potíže popírá, tak mu
sdělí, že trpí skrytou genetickou slabostí plic, což je nutno léčit, aby
se předešlo budoucím problémům.
Potvrzuje snad tento postup správnost iridologie? Nikoli, naopak ji
popírá. Jestliže iridolog zjistí v anamnéze pacienta určitý plicní
problém, pak byla iridologická diagnostika zcela zbytečná, nehledě k
tomu, že nález na duhovce nijak nespecifikuje povahu plicního
onemocnění. A jestliže iridolog naznačuje souvislost mezi plicním a
střevním onemocněním, pak je to v zjevném rozporu s uznávanou lékařskou
vědou, která takovou souvislost marně hledala.
Předpokládejme, že iridolog diagnostikoval zatím skrytou genetickou
slabost plic. Iridolog gratuluje pacientovi, že přišel včas. Jestliže
následující lékařské testy plicní poruchu nepotvrdí, iridolog má opět
odpověď: Iridologie je přece schopna zjistit plicní slabost dříve než
dosáhne takového stupně, kdy by byla zjistitelná jinými metodami. Když
se pacient léčí podle doporučení a předpisu iridologa a žádný plicní
problém se u něj v budoucnu neobjeví, iridolog pacientovi gratuluje, že
se díky včasnému příchodu vyvaroval plicního onemocnění. Když pacient
léčbu odmítne a nikdy se u něj plicní choroba neobjeví, iridolog si je
jist, že nad hlavou pacienta visí stále Damoklův meč plicní choroby. A
když se někdy náhodou nějaká plicní potíž objeví, tak je samozřejmě
přisuzována slabosti jeho plic.
Otázka nyní zní: jak můžeme prokázat, že duhovka přesně indikuje plicní
slabost, když nález na duhovce není potvrzen žádnou další metodou? A jak
se vůbec došlo k závěru, že nějaké znamení na duhovce je známkou plicní
slabostí, jestliže nemáme metodu, která by to ověřila? Jsem přesvědčen,
že iridologie je velice spornou metodou a nepatří do kategorie metod
vědeckých. Iridologii zpochybňují jak popisy různých známek na duhovce,
nepodložené jinými metodami, tak i pochybné kazuistiky. Selhaly také
všechny vědecké studie, které se snažily prokázat diagnostický potenciál
iridologie a objevit na duhovce změny, které by tam u pacientů se
známými chorobami měly přece podle teorie být.