https://www.facebook.com/patrick.zandl/posts/10156786192985018
Kupoval jsem si v mém oblíbeném zahradnictví na Pavláku hnojivo a
postarší dáma přede mnou kupovala nějaký postřik. Pan prodavač, jak má
ve zvyku, s ní laškoval a říká jí, že tohle je pravá chemie, receptura
ještě z totáče, která vyvraždí všechny škůdce a postarší dáma se
rozhorlila, že to je moc dobře, že s tou dnešní Evropskou unií, která
nám zakazuje křivý okurky a tak vůbec, je to hrozný. Takový oslí můstek,
že jsem se na ni musel podívat přes brýle, abych se přesvědčil, zda to
není Bobošíková. Nebyla.
Jděte už s křivýma okurkama a EU do
prdele. Norma na křivost okurek existovala už za totáče, důvod je
prostý: průmyslové podniky a jiné vývařovny. Tam mají kráječe okurek, do
něj se okurka, jejíž oba konce se dotýkají, nedá strčit. Proto norma
stanovovala, jak v které kategorii mají být okurky zakřivené, aby si
nákupčí takového podniku či vývařovny nekoupil paletu okurek, kterou si
nemohl předem prohlédnout kus po kuse a pak se nedrbal, jak ji v kuchyni
pro tisíc lidí asi tak nakrájí do salátu, když se to do mašiny nedá
strčit a nakrájet tunu okurek, to abyste si zjednali brigádníky.
Jediné, co s tím udělala nebohá EU bylo, že stanovila pro celý trh
jednotné zakřivení, takže se nestávalo to, co se do té doby stávalo, že
jste při nákupu v cizině museli dumat, podle jaké normy nakupujete. Což
do pádu totáče nikoho krom pracovníků PZO nemuselo trápit. Dneska se z
toho udělalo téma té nechutné přikazující EU. EU má mnoho vad, ale
rozhodně jimi není sjednocení obchodních norem a předpisů v rámci trhu
sedmadvaceti zemí.
A dokonce to není tak, že křivou okurku
nesmíte prodávat. Můžete. Jen nesmíte tvrdit, že je to první třída.
Pokud je chcete prodávat na tržišti, stačí tam napsat NS (jako
nestandard) a uděláte úřednímu nároku za dost. Každý si může svou okurku
prohlédnout, zda je na něj křivá či tlustá dosti a je po problému.
Toť celé opatření. Vždycky, když někdo remcá něco podobného na platné
“EU nařízení”, jsou nejpravděpodobnější dvě varianty: dotyčný tomu vůbec
nerozumí nebo implementaci nařízení někdo v Česku podělal.
Pravděpodobnost, že by to nechali Evropskou unii podělat obchodníci v
Německu nebo v Holandsku je pramalá.
Doteď přemýšlím, jestli
jsem té postarší paní měl zkusit něco takového vysvětlit. Jestli tyhle
souvislosti jsou něco, co si nesyslím já ve svém povýšeném
rádobyintelektualismu a co by způsobilo její prozření, její větší radost
ze života, kdyby zjistila, že za jeho podělanost nemůže Evropská unie a
konečně se může soustředit na hledání pravé podstaty jeho podělanosti.
Pak jsem, pravděpodobně s povýšeností sobě vlastní, neřekl nic. Mimo
jiné proto, že ten postřik, co si paní kupovala a co je ta pravá chemie,
co pěkně smrdí a všechno vyrube, je silně toxický, dráždí kůži i oči,
nesmí se používat míle daleko od studní, natož bez respirátoru a paní ho
bude stříkat na své zahrádce ve slušivé halence a postmoderních
leginách. Nu co, v nejhorším případě jí večer bude jen pořádně šloufl,
ale to je z těch okurek.