Švédsko byla vždy vstřícná a otevřená země pro uprchlíky. Od
roku 1943, kdy se podařilo do Švédska převézt téměř všechny Židy z
Dánska a tak jim asi zachránit život, přicházejí do Švédska vlny
uprchlíků ze všech možných nepokojných koutů světa. Odhaduji, že během
let Švédsko přijalo více jak milion uprchlíků. Vždy tu byla malá skupina
lidí, kterým se tento příliv nelíbil. Dnes jsou zastoupeni politickou
stranou, Švédští demokraté. Zajímavé je, že široká veřejnost se s
přibývajícími léty a rostoucími zkušenostmi stává více a více pozitivní k
přistěhovalcům a také uprchlíkům.
Chtěl bych zde připomenout jistou historickou zkušenost,
která asi vysvětluje dnešní jednání švédských politiků a podporu, které
se jim dostává od veřejnosti. Paní Karlsson je mladá a nemůže ji
pamatovat.
Před 24 lety hořel celý Balkán, válku doprovázely
masakry, etnické čistky a znásilňování žen. Jen v Srebrenici zavraždily
srbské milice 7 000 Bosňáků, mužů a chlapců, kteří se jim před tím
vzdali. Zavraždili je jen proto,že to byli muslimové. Krutost, která se
dá srovnávat s činy Islámského státu v Sýrii.
Také tenkrát
otevřeli Švédové své hranice a přijímali uprchlíky z Bosny. V roce 1992
sem přišlo 84 000 uprchlíků, celkově více než 100 000, většinou
muslimských Bosňáků. I tehdy byly ubytovny pro uprchlíky přeplněné,
uprchlíci bydleli ve stanech nebo v pronajatých lodích. Na úřadech,
které přijímaly uprchlíky, byl zmatek. Situace, která připomíná tu
dnešní.
Nedávno jsem četl interview s Aidou Hadžialić, která jako
šestiletá dívka prožila útěk z bosenského města Foča. Srbské milice
nahnaly všechny muslimy do autobusů a vykázaly z města. Jiné milice tyto
autobusy přepadaly, vojáci povraždili muže a znásilnili ženy. Autobus s
Aidou do Švédska dojel. Aida vzpomínala, jak ji šťastná matka objímala,
když je autobus vyložil v bezpečí ve stanovém táboře u města Lund.
Také
tenkrát se ve Švédsku objevila strana, která požadovala okamžité
zastavení imigrace. Jmenovala se ”Nová Demokracie”. Preference strany
prudce rostly s tím, jak eskaloval konflikt na Balkáně a jak přibývalo
uprchlíků. A nakonec se dostala i do parlamentu. Představitelé této
strany poukazovali na to, že islám je ve Skandinávii úplně cizí
kulturou. Muslimové se ve Švédsku nemohou nikdy integrovat. Navíc
prožívalo tehdy Švédsko hlubokou hospodářskou krizi se stoupající
nezaměstnaností, takže odpůrci uprchlíků měli dost argumentů, proč tuto –
podle nich nesmyslnou – invazi zastavit.
Na Balkáně nastal mír. Mnoho uprchlíků se vrátilo do Bosny.
Rodina Aidy se nevrátila. Úřady zvládly nával uprchlíků, kteří zůstali.
Většina Bosňáků již někde pracuje a někteří z nich jsou významnými
osobami ve švédské politice, kultuře i ekonomii. Sama Aida Hadžialić je v
29 letech nejmladší ministryní současné socialnědemokratické vlády, má
na starost gymnaziální školy. Obecně je zvládnutí uprchlické vlny z
Bosny považováno za jedno z nejúspěšnějších. Můj kolega Mirzad, který je
původem z města Banja Luka, poukazuje na to, jak dobře se integrovala
hlavně druhá generace Bosňáků.